|
|
Studium účinku modifikace virových částic polyhistidinem na jejich intracelulární lokalizaci a dopravu genů do jádra
Číhařová, Barbora ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Grantz Šašková, Klára (oponent)
Virové vektory odvozené od myšího polyomaviru jsou vhodným nástrojem pro studium přístupů, které se používají v nanomedicíně pro dosažení efektivního přenosu terapeutických látek do buněk, do míst jejich cílového účinku. Vektory odvozené od myšího polyomaviru jsou stejně jako mnohé nanočástice často zachyceny v endosomu a následně degradovány. Diplomová práce se proto zabývá možností modifikace takovýchto vektorů, která by zajistila efektivnější přenos do cytosolu či až do jádra. Tato práce přinesla poznatky o zefektivnění přenosu částic modifikovaných pomocí membránově aktivních peptidů kovalentně vázaných ke kapsidovému proteinu VP3 lokalizovanému uvnitř částice. Pro kovalentní genetické modifikace VP3 proteinu byl využit polyhistidinový peptid KH27K a jeho potenciál ke zvýšení efektivity transdukce modifikovaných virových částic byl srovnáván s modifikací pomocí peptidů LAH4 nebo R8. Výsledky transdukčního testu ukázaly, že kovalentně navázaný peptid R8 je schopen proti nemodifikovaným částicím několikanásobně zvýšit účinnost dopravy do jádra. Modifikace LAH4 se naopak ukázala být účinnou pouze v případě, kdy byly částice s LAH4 asociovány pouze nekovalentně, v takovém případě byl přenos do jádra proti kontrolním částicím až 40- násobně efektivnější. Modifikace polyhistidinem, který by měl dle...
|
|
|
Vývoj techniky pro transfer genů do T-lymfocytů pomocí polyomavirových struktur a peptidu LAH4
Schreiberová, Lucie ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Vopálenský, Václav (oponent)
Efektivní doprava genetického materiálu do T-lymfocytů je klíčová při genové terapii využívající T-lymfocyty s chimérickými antigenními receptory. Dosavadní postupy vyžadují použití potenciálně nebezpečných virových vektorů nebo velké množství vstupního materiálu. Diplomová práce se proto soustředí na prozkoumání nových přístupů pro transfer genů do T-lymfocytů: využití bezpečných viru podobných částic (VLP) odvozených od myšího polyomaviru v kombinaci s amfipatickým kationickým peptidem LAH4. LAH4 má potenciál zvyšovat efektivitu dopravy DNA i virových vektorů do buněk. Systém kombinující VLP a peptid LAH4 byl optimalizován pro dopravu reportérových genů (kódujících GFP a luciferázu) do modelové T-lymfocytární linie Jurkat. Bylo zjištěno, že pomocí VLP se zabalenou DNA nelze efektivně transdukovat buňky Jurkat. Při transfekci buněk samotnou DNA s LAH4 nebylo dosaženo konzistentních výsledků a efektivita transfekce se pohybovala od 0,5 do 19 %. V rámci diplomové práce byl také analyzován vliv fosforylace virových struktur na transfer genů. Byl studován dopad opůsobení virových částic alkalickou fosfatázou na infektivitu viru a bylo nutné analyzovat vliv reakčních složek. Sublytická koncentrace Tritonu-X100 v reakčním pufru pozitivně ovlivňovala infektivitu MPyV více než vlastní defosforylace. V...
|
|
|
Biokompatibilita a imunokompatibilita polymerů určených pro genovou terapii
Matyášová, Veronika ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent)
Cílem genové terapie je vyléčit onemocnění, která mají původ v genovém defektu. Terapie se v současnosti soustřeďuje zejména na léčbu nemocí způsobených defektem jediného genu (cystická fibróza, hemofilie, svalová dystrofie a řada dalších). Náš projekt byl zaměřen na vývoj systémů nevirového přenosu genů ex vivo, s hlavním zřetelem k vývoji terapeutických postupů pro léčbu degenerativních onemocnění sítnice a některých kardiovaskulárních onemocnění. Jako vektory pro vlastní přenos genu sloužily biodegradovatelné kationické polymery na bázi poly-α-aminokyselin. Buňky by měly být ex vivo transfekovány polyplexy, pak přeneseny na membránu, která následně bude implantována do subretinálního prostoru oka nebo bude tvořit obal kardiovaskulárních protéz. Za základ implantovatelných membrán byl zvolen polyimid (PI). Povrch membrány byl modifikován navázáním hydrogelu, který má zajistit lepší kontakt s buňkami. Naším cílem bylo otestovat bio- a imunokompatibilitní vlastnosti hydrogelu, kterým byl potažen povrch implantátů, a vybraných kationických polymerů a polyplexů. U hydrogelu na bázi methakrylamidem modifikované želatiny typu B jsme pozorovali velmi dobrou bio- i imunokompatibilitu, a to jak v in vitro testech, tak při in vivo subkutánních implantacích. In vitro jsme prokázali, že neindukuje lýzu...
|
host ::
RSS.